My nikdy hroby nenavštěvovali, ani jsem nikdy nevěděla, kde by nějaké rodinné byly... Až když umřela maminka, pořídili jsme hrob a nechali tam uložit i dědečkův popel... Jezdím tam pokaždé, když přijedeme za tátou, otřeme náhrobek, vyměníme kytky, zapálíme svíčku... Mám pocit, že je to pro mne důležité... Pojedeme tam i teď, bez ohledu na dušičky, snad jen že měli v obchodě hezkou lucernu v rámci dušičkového prodeje, vezu navíc i tu lucernu... Naopak třeba sestra na hřbitov chodit vůbec nechce, nedělá jí to dobře, proč by tedy měla? Netruchlí o nic méně než já, maminka jí chybí zřejmě úplně stejně jako mně, myslívá na nejspíš stejně často...
Podle ne/chození na hřbitov se opravdu nic posuzovat nedá...