Gladyo, nevím, jestli to nějak vysvětlím. Ale i pohřeb, i pak hrob jsou pro mě důležité. Rozloučení s blízkými a vzpomínky zvládnu bez nich, ale jsou důležité. Z poslední doby - z "provozních" důvodů jsem nejela na pohřeb tchánovi ( pohřeb se uskutečnil 400 km daleko a mladší dcera měla den před pohřbem horečky přes 40). S tchánovou smrtí jsme vyrovnaná, ale prostě něco pořád trošku chybí. Stejně tak jsem nebyla na pohřbu milované babičky a mám pocit, že jsem se úplně nerozloučila. U ostatních prarodičů tenhle pocit nemám.

Hroby příbuzných, kteří zemřeli dřív než jsem se narodila nebo když jsem byla malá, opečovávám z úcty k nim a k těm, kterým byli blízcí ( moji rodiče).

Zase to nijak nepřeháním, na hřbitov zajdu občas a beru to jako takové meditační cvičení - myslím na věci, na které v běžném dnu není čas a prostor. většinou si i dost věcí sama v sobě urovnám a srovnám.