Relativně asi dobře. Nicméně může to být klid před bouří. Dnes jsem ho třeba nechala doma, protože má praxi a celou noc zase nemohl usnout. Takže to je tak na zranění. Čímž jsem naštvala muže, protože přece se musí překonávat a nezůstávat ve své bublině. Jenže muž nikdy nezažil situaci, že celou noc nespal. Já jo, takže si umím představit, jak by syn tu praxi dával. U syna stále zůstává ta nechuť chodit do školy, ale díky tomu, že je týden teorie a týden praxe, tak mu to líp utíká. Ale kdyby nemusel vůbec nikam, tak by byl nejšťastnější. Pořád ale chudák má ty své úzkosti, kdy hodně krát zvládl věci mimo svou komfortní zónu a viděl, že to dokáže, ale stejně je v něm stále jakási nervozita a ta úzkost. Zítra jedem hodinu a půl k psychiatričce, úplně poprvé. Kéž by byla nějaká sympatická a chápající.