Chodím (jezdím) i na hrob předka, kterého jsem nepoznala, beru to jako dědictví, zodpovědnost, která na mě přešla.
Zvládnu to cca dvakrát do roka, ale hrob držíme.
Máme hroby předků rozeseté různě po republice, takže péče je řídká, ale je.
Každý hrob musí mít majitele a musí být zaplacený, pokud by dlouhodobě nebyl, byl by zrušen. Takže i zdánlivě neopečované hroby někomu patří.
Naše hroby také někdy vypadají zanedbaně, zůstanou tam uschlé kytky apod., ale to neznamená, že tam nikdy nikdo nepřijde. Jen to déle trvá.