Dcera 8G a snad od osmicky jsme se o nic nestarali. Na pomoc s matikou, fyzikou ci neco elektro nebo programovani se obracela na muze. Obcas neco psala a vetsinu sveho zivota lezele a divala se do mobilu s vykriky - Vzdyt ja se ucim! A i kdyz se to nam starcum nepozdavalo, tak se asi opravdu ucila, protoze znamky mela moc dobre. Syn to mel jinak a pomahala jsem mu s cetbou k maturite, parkrat jsem mu na pozadani asistovala u uceni do dejepisu a nemciny. S matikou, fyzikou a elektro se opet obracel na otce. Byl covid, schazeli se na discordu a tam se radili se spoluzaky. Zakovskou jsem sledovala mnohem vic nez u dcery a vic tlacila a vic se nervovala. Nikdy nepropadl, odmaturoval. Znamky vubec neodpovidaly jeho dusevnim moznostem a nadani na obor, ale jen male snaze a bylo mu jedno jestli 1 nebo 3. 4 uz jsme doma vnimali vsichni jako problem, tak se snazil na 3, i kdyz jen pri nejake snaze by mohl mit 1 z nekterych predmetu. Nekteri vyucujici na rodicacich davali najevo zklamani, ze nic nedela a nechce mit lepsi znamky nebo chodit na souteze ci olympiady. Neslo s nim nijak hnout, ridil si to sam.