"prostě o tom nepřemýšlejí, tedy to ignorují. To je pravda. Denní život, práce, přijímačky dětí, péče o rodiče, atd... atd... je zaměstnávají natolik, že na to, jak vznikly potraviny, které jim chutnají, se pozornosti nedostane. A když, tak se ten "problém" snadno zažene tím "no my to nezachráníme" (stejně jako s létáním na dovolenou, nákupem zbytného oblečení, úplně zbytné kosmetiky, apod.)."

Babi, ano, souhlasím, přesně tak to funguje.
Ovšem "my to nezachráníme" je alibismus, se kterým nesouhlasím.
Aby se něco zachránilo, musí někdo začít. Kdyby začali všichni, je záchrana hotová hned. Když každý čeká, až začne ten druhý, nepohne se nic. Začínají holt alespoň idealisté, kteří jsou ochotní obětovat kus nepohodlí.