"za děti v tohle věku se intenzivně modlím. Skoro nic jiného dělat nelze."

Tak.
Byla jsem z toho úplně divoká, když se děti začaly samostatně pohybovat po světě. Po 18. narozeninách už úplně, když od té chvíle mohou řídit a celkově si dělat, co chtějí.
Smířila jsem se s tím, že být rodičem znamená žít s permanentní obavou v zádech.
Nicméně, studentský pobyt mimo Evropu bych nedovolila. Nezaplatila.
Čistě z předsudečného strachu.
Chtěla jsem vědět, že kdyby cokoliv, vyřeší to pár hodin jízdy autem.
Na VŠ ať už si jedou na Erasmus kamkoliv, to už neovlivním a zbývá mi to modlení.