Přidat odpověď
Děkuji. Paradoxně mi připadá náročnější ten Erasmus. Počítá se s tím, že člověk je dospělý a spoustu věcí si zajistí sám. U těch středoškoláků je přece jenom nějaká péče (teda když to funguje), střecha nad hlavou a střední škola si taky spíš všimne, že se něco děje.
Když jsem jela na Erasmus, z naší české skupiny se 3 lidi do měsíce vrátili domů, jeden z nich byl dokonce hospitalizován na psychiatrii. Jednomu z nich se ani nepodařilo sehnat ubytování - nemáme tam českou kolej a na jiné se málokdy najde místo, ostatní studenti Erasmu z jiných zemí, které taky nemají koleje, buď měli pronajaté garsonky, což jim zajistili rodiče, nebo rodiči zaplacené ubytování v rodinách včetně stravy. Češi většinou tenhle komfort neměli.
Tenhle konkrétní kolega přespával u kamarádů, nezvládl hospodařit s penězi (je to drahá země, sice měl peněz dost od rodičů, ale nedokázal si rozplánovat výdaje), jazyk sice uměl, ale hovorovému nerozuměl, cítil se sám, musel si prát (najít veřejnou pračku, odnést tam prádlo, koupit si prášek, házet do pračky mince, počkat) - nakonec dostal panickou ataku a někdo zavolal sanitku. Měla jsem dojem, že kdyby měl rodinu, která by na něj čekala, postel a 2x denně chleba s máslem (snídani a večeři), tak by to dal. Ale ten přechod z mamahotelu do vzduchoprázdna ho úplně rozstřelil.
Předchozí