Větře, ale tohle je hrozně individuální. Já tedy patřím k těm, co je jim sympatičtější pobyt staršího (dospělého) dítěte v zahraničí poměrně samostatně než nedospělé dítě odkázané na cizí rodinu - jak z mého vlastního hlediska, tak když uvažuju, jak by to viděl syn (bude mu 17). Taky jsme domluvení na pobyt v zahraničí až během VŠ, mimo jiné i proto, že my určitě nemáme podmínky nikoho ubytovávat u nás. Samozřejmě zajištěné bydlení je základ, to bych nechtěla, aby snad dítě jelo na Erasmus "na blind", to někdo udělal, že odjel a nevěděl, kde bude bydlet (ať už si to zajistil sám nebo mu někdo pomohl)? Pokud jde o hospodaření s penězi, to bohužel spousta lidí neumí ani ve vyšším věku, ale nějak se učit musí ... Pokud odjede na půl roku nebo rok student, které dosud výhradně bydlel doma a maminka mu mazala chleby s máslem a zajišťovala veškerý servis, tak je jasné, že minimálně začátky budou krušné. Mně se taky "stýskalo" první půlrok na koleji v období pondělí - pátek a nechápala jsem, že někdo dobrovolně jede domů třeba jen jednou za měsíc Kdo jde během střední na intr, zvykne si holt už v patnácti ...