Tragédie?
No tak začalo to agenturou. Našli jsme vyhlášenou českou agenturu, které pro výběr rodiny stačilo poslat jednu fotku rodiny a naše telefonní číslo a emailovou adresu. Po třech týdnech se nám ozvali, že mají studenta, kterého potřebují rychle udat, protože chudáček už byl ve čtvrté rodině a měl extrémní smůlu. Kluka nám před domem zaparkoval nějaký člověk, kterého z úplně jiného konce ČR přivezl nějaký známý rodiny číslo čtyři. Agenturu ani nenapadlo si ověřit, že kluk opravdu dojel, a že je vše v pořádku. Po třech týdnech jsem je kontaktovala já, že mi přišlo divné, že nás agentura ani neviděla, ani si nás neprověřila, ani se kluka nezeptala, jestli je vše ok a ostatně ani nás ne.

A nebylo. Kluk nevystřídal celkem pět rodin omylem a kvůli smůle. Milý šestnáctiletý chlapec absolutně nerespektoval žádná pravidla. Dohoda, že přijde domů do 23, neznamenala nic. Ještě nad ránem jsme objížděli pražské bary a hledali ho, protože mobil pro jistotu vypnul. Že by po sobě třeba uklidil wc, no to neudělal, protože to je špinavá práce, kterou u nich dělá matka.
Hlasitá hudba dlouho do noci bez ohledu na to, že my ostatní chtěli spát. Do školy chodil pozdě. Chodil do stejné školy jako jedno z mých dětí. Denně jsme měli stížnosti, že do školy nepřišel. A nebo přišel, ale odešel brzy. Ztratily se nám peníze.
O víkendu spaní do 15 nebo 16 hodin. Kdykoliv jsme připravili program, vlastně to bylo zbytečné, protože on stejně nevstanul.
Těch věcí bylo mnohem více a nemá cenu to popisovat. S našimi dětmi nemluvil vůbec.

My se na začátku těšili. Pak mi vadilo už úplně všechno. Nevím, jak v zahraničí, ale tady české rodiny za studenty platí vše. Včetně školních obědů, veškeré školní akce, všechny výlety, prostě komplet. Kluka jsme měli doma přes Vánoce. Dovolili jsme mu pozvat si nějaké kamarády, několikrát u nás strávili víkend jeho kamarádi z jeho země, co byli mimo Prahu. Fakt si myslím, že jsme se snažili. Pozvracenou koupelnu poté, co to přehnal s marihuanou, jsem už nezvládla. Požádala jsem agenturu, aby kluk okamžitě vypadnul. Ještě jsme ho měli deset dnů. Celkem půl roku. Ty první čtyři rodiny vždy vydržely jen cca dva týdny každá. Šestou rodinu už nenašli, protože tohle nikdo nechtěl. Jel domů.
Představa, že pošlu dítě do světa a agentura, která prý pečlivě vybírá rodinu, se ani s rodinou osobně neseznámí a stačí jim jedna fotka, no nevím, důvěru nemám. Už bych do toho nešla a své děti pošlu až na vysoké škole. Budou dospělí a nebudou závislí na žádné rodině.