Nikdy jsme tuto tradici nedrželi (stejně tak v rodině manžela totéž) a ač v okruhu nejbližších jsou nositelé tohoto jména, tak až do svých 42 let jsem vůbec nic netušila o nějaké svatomartinské tradici a co vše se k tomu váže, celá ta legenda, zvyky jídlo - nic. Když tehdy dítě začalo chodit do 1. třídy, tak tam tím žili už někde od začátku října a vše se jen točilo kolem svátku sv. Martina a příprav na všelijaké tématické akce k tomu, tak jsem jen žasla a zírala, co to je za šaškárnu, nicméně zároveň tak doplnila v této oblasti mezery. Každopádně veškeré tradice, zvyky a svátky nenávidím a nedržím, takže po opuštění tamního školního zařízení už zase podobné věci zdárně ignoruji. Držitelé tohoto jména u nás v sobotu dostanou nějakou maličkost k svátku a tím to končí...žádná husa, rohlíčky, víno a kdovíco ještě nehrozí.