Článek jsem nečetla...je fakt, že na internetu trávím času hodně, ale schopnost soustředit se na čtení knih jsem naštěstí neztratila. Sice už nečtu tolik, jako třeba zamlada, když jsem byla svobodná, bydlela u našich a mohla si číst třeba celou noc. Ale čtu pořád, jen teď si tu knížku beru spíš třeba na cestu, když někam jedu - do práce, z práce, za mamkou na druhý konec města, nebo se synem na nějaký výlet někam dál a nebaví mě už koukat z okna. Nebo když někde na něco, nebo někoho čekám...nebo někdy o obědové a svačinové pauze v práci. Doma málokdy - buď je nějaká práce, nebo večer si chci popovídat s manželem, nebo se s ním podívat na něco v TV, nebo relaxovat třeba tady, nebo jinde na netu. Před spaním v posteli jsem si čítávala ráda, ale teď to moc nejde - manžel usíná brzy, když já se chystám spát, tak on už několik hodin spí a svítit mu tam nebudu. Vlastně si v posteli před spaním čtu akorát na dovolené, kde ten týden trávíme večery všichni tři v jednom pokoji a obvykle to vypadá tak, že chvilku koukáme na něco v TV, manžel pak usne, syn si něco dělá na PC, nebo na mobilu a já si vezmu knížku. Na té dovolené jo, protože to je jen týden a taky nemusíme vstávat ráno brzy do práce. Nebo když jedu někam na pár dní sama se synem, tak on si večer dělá něco svého a já si čtu, občas něco prohodíme, on pak třeba usne a já si ještě čtu. Taky jsem hodně četla, když byl syn menší a chodil na různé kroužky a nevyplatilo se mi vracet se domů - tak jsem si zalezla do nějaké blízké kavárny, dala si kafe a tu hodinu, nebo hodinu a půl jsem si četla.
Knížky občas kupuju, ale větší část si spíš půjčím v knihovně, domů si koupím spíš to, o čem předpokládám, že se k tomu budu znovu vracet...spoustu knížek si ráda přečtu, ale doma je mít nemusím a nechci pak kolem toho pořád něco řešit, někde to prodávat apod.
Manžel už teď moc nečte, no a syn moc nečetl nikdy, vlastně nečte knihy prakticky vůbec, kromě toho, co náhodou třeba musí do školy, ale jejich škola to po nich moc nechce...