Přidat odpověď
Babičku si pamatuju spíš jen jednu, ke které jsem jezdívala, ta druhá občas přijela k nám a přivezla bonbony, ale to prostě byla návštěva na pár hodin.
Tak ta babička, co jsem k ní jezdila, si ráno taky máčela pečivo do kafe, jednoduše proto, že neměla zuby. Nandavala si je později, tak snídala něco, co nemusela kousat. Od ní si pamatuju především "holejšovské" rohlíky. Bydlela vedle pekárny a ty rohlíky byly speciální, zahnuté jako loupáky a neskutečně dobré. Milovala jsem je s máslem, které se na nich rozpouštělo, protože se prodávaly horké.
Z domova pak jsou nejsilnější vzpomínkou knedlíky s vajíčkem, ty si dělám i dnes. Vím, že jako dítě jsem nemusela maso, v neděli bývalo často pečené kuře, tak jsem max. obrala tu paličku, k tomu 5 kousíčků brambor a konec. Milovala jsem rajskou s masovými kuličkami a plněné papriky, obojí jsme kupovali mražené, to s těstovinami bývala rychlá večeře. Vařili jsme to, když byly holky malé. Pak mamka dělala špagety s vyudušenými paprikami a rajčaty, to jsem zbožňovala a vaříme to stále. Buřtguláš býval poměrně často a také jsem si to "přinesla" do rodiny. A pak guláše. To vařil táta a pak jsem si je dávala při každé delší cestě, když jsme jedli někde v restauraci. A mám je ráda pořád. No a šunkofleky, francouzské brambory, rizoto. To mi chutnalo i jako dítěti a chutná mi to i teď.
Předchozí