Tak mě v tomto dostihl věk (abych se vrátila k tématu) a už vůbec nemám potřebu slýchat jaká jsem šmrncovní, pořád stejná, dobře vypadající, jiskřivá a jánevímcoještě.
A to je na mým věku fakt super, že je mi to tak krásně jedno, že mi záleží už jen na tom, abych se já cítila dobře, abych byla funkční a zdravá. Vidím, že jsem stárnutím a neplodností ztratila svou ženskou hodnotu, stal se ze mě prostě stárnoucí člověk a když tohle člověk - žena vnitřně přijme, je to překvapivě strašně osvobozující.
Vlasy si teda ještě barvím, protože jsem na to zvyklá. Maluju se, nosím podpatky, sukně, šaty, kalhoty. Ale klidně s tím v mžiku seknu, pokud mě to omrzí nebo nebude vyhovovat.
Moje mamka šla do šedivých vlasů někdy v 75, možná opticky zestárla, stala se z ní stará paní, ale vzhledem k věku jí byla i obarvená.
Šedivý vlasy se klidně můžou zkusit a případně se vrátit k obarveným. Nejhorší jsou ty komentáře a údivy
ostatních ženských. Chlapy tohle (tahle) už nezajímá.