TaJ, já jsem taky jedináček a nikdy jsem toho nelitovala, právě naopak. Pro mě od dětství byla noční můra představa, že bych měla nějakého sourozence, kterého bych musela vedle sebe snášet. A dcera mi několikrát řekla, že by byla radši jedináček, i když si s bráchou jako malá docela vyhrála. Já bych po zkušenostech měla asi raději taky jedináčka, dvě děti na mou povahu byly příliš mnoho, myslím si, že kdybych měla jedináčka, tak bych ani neměla depresi a nerozpadlo se mi manželství. Čímž nechci říct, že syna nemám ráda a přála bych si, aby neexistoval.