S co nejvíce dospělými se snažím dospět k dohodě, že dárkovat nebudeme.
U dětí příbuzných limitujeme na 1 dárek.
S mužem jsme to také osekali. Nějaké překvapení, já jemu třeba nějaký vinyl, on mně knížku.
Mí rodiče stejně nevyužijí, co jim dám, tam jsem to vzdala. Těm bych ráda i něco pořídila, ale vím, že oni to stejně nepoužijí, zážitky, wellness apod. by nechali propadnout. Takže jim dám třeba poukaz na pomoc na zahradě na jaře. A děti něco nakreslí. Z toho mají nefalšovanou radost. Oni jsou nejradši, když přijedeme a společně si zazpíváme koledy. A já vlastně taky
.
Z těch tipů, co tu zazněly, vlastně ani já nevím, jestli bych se radovala. Jo, něco dobrého k jídlu člověk využije vždy, ale jinak, deky, ručníky, termobačkory, asi bych to poslala dál, jelikož nic z toho nepotřebuji. Třeba zrovna deky máme z ovčí vlny a určitě bych je nevyměnila za fleece, třebas nový a v hezké barvě apod. Ony věci fakt vydrží dlouho, když se nekoupí ty nejobyčejnější a člověk se o ně nějak stará...
Když o tom tak přemýšlím, asi (asi určitě :-D) bych se dokázala přepnout do módu, že bych chtěla pod stromek něco konkrétního, většího (drahý parfém, kabelku, zájezd, co já vím). Ale v tomhle životě už to asi nedám, jedu v nějakých kolejích, nějak jsem byla vychovaná (viz výše :-D), praktikuju dobrovolnou skromnost vlastně co se znám.