Pracuji v domově, máme více služeb. Celkem 160 klientů na pobytových službách a další v ambulantních a terénních. Máme uvedeno přímo v příloze smlouvy, že doprovod k lékaři zajišťujeme pouze ve výjimečných případech. Vezměte to z druhé strany: při takovém množství klientů jich denně jezdí na různá vyšetření několik. Každý zpravidla jinam. Sanitku zajistíme, někteří klienti to zvládnou bez doprovodu, ale většina jich doprovod potřebuje. Proto se domlouváme s předstihem s rodinami, někteří příslušníci jezdí sanitkou s klientem, jiní třeba čekají až na místě. Není v silách žádného zařízení denně vyčlenit 3-5 osob, které tyto doprovody zajistí, mnohdy se pak dlouho čeká na sanitku zpět, je to akce na x hodin. To prostě nejde. Výjimečné případy značí náhlé akutní situace nebo ty, kde rodina není z jakéhokoli důvodu. takto dnes třeba naše staniční jela s klientem k zubaři. Ale její práce je fakt něco jiného, než jezdit jako doprovod. Také využíváme naši peč. službu, pokud má zrovna kapacitu. Nejde o to, že bychom nechtěli, ale často to prostě nejde. A to si myslím, že se hodně snažíme, pokud to jde, zajistíme odvoz klienta třeba i v sobotu na rodinnou oslavu domů, když je třeba na vozíku a nejde to běžným autem, apod. Ale nejde to vždy. Je třeba si především uvědomit, že předáním příbuzného do pobytového zařízení nekončí role rodiny!