Tohle je problém českých pravidel.

Ještě než byl kovid, zařídila ředitelka výměnné pobyty pro učitelky a asitentky MŠ na školkách v Holansku, Španělsku, ... A z toho Španělska si učitelky přivezli následující dojmy:

- Učitel(ka) v MŠ je někdo, jejím úkolem je vyučovat, nikoli dohlížet na hru dětí. Na to mají něco jako asistenty
- Dlouho se čeká i deset let po VŠ na přidělení místa učitele MŠ a často je to někde v horní dolní. Ale pak je plat výrazně nadprůměrný.
- Pokud rodičům učitel řekne, že půjdou k psychologovi, lékaři apod. tak jdou. Jednak má autoritu a jednak by cokoli jiného znamenalo přílišný zájem sociálky o rodinu, domácí
šetření apod.

Jako, úplně tady nechci mít Barnevernet a nedostatek peněz na OSPOD je jednou z částí jak toto zajistit. Ale podle mne by škol(k)a měla mít zákonem danou daleko detailnější spolupráci s OSPODem a být jeho orgánem a tykadlem.

Nicméně řada asistentek je i pro děti s OMJ. Nebo pokud rodiče zažijí odmítnutí a šikanu dítěte v jiné MŠ kvůli problémům, tak si ten papír z PPP velmi rádi přinesou. Často jsou to děti, které by jim jinde do školky prostě nevzali (třeba s nějakou silnou potravinovou alergií s vlastním stravováním, ale i vlastními příbory a nádobím, s potřebou toto hlídat, s potřebou aby asistenti byli proškolení v laické poloodborné první pomoci - kdy kapky, kdy injekce, diabetici, děti s výraznými poruchami chování).