Přidat odpověď
V mém bývalém působišti převažuje klasika a frontálka, ale i tak jsem i u starších a hodně konzervativních kolegyň zaznamenala jistý posun, častější a automaticky zařazovaná práce ve dvojicích, částečně diferencovaná obtížnost, snaha o individuální přístup. Ale pořád tedy klasický rozvrh, klasické předměty, známky. Mezipředmětově jsme tam učily dvě.
To, jestli výuka probíhá venku, na koberci, v lavicích nebo někde jinde hodně záleží na podmínkách školy. Mě by třeba celkem bavilo učit venku, ale když nebyl k dispozici ani školní pozemek, případně na pozemku nebylo ani kam odložit batoh, když zrovna nebylo krásně slunečno a tedy sucho, tak dojít kamkoliv znamenalo dost významnou ztrátu času. A třeba komplikace s wc a vodou. Když mají někde ze třídy výběh rovnou do prostoru, nebo za školou les, je to o dost jiné.
Stejně tak ve třídě. Lavice pro dva a standardizované skříňky podél jedné zdi nedávají příliš prostoru pro jiné než klasické uspořádání třídy. Můžeš udělat hnízda nebo lavice do U, ale při větším počtu žáků už bojuješ s prostorem. Navíc se pro každou činnost hodí jiné uspořádání a pořád to přesouvat se nikomu moc nechce. Takže klasické (prostorově nejúspornější) uspořádání lavic a někde vedle/za/před menší prostor na sezení v kruhu je většinou maximum, co zmůžeš.
V tomhle jsou skvělé třídy pro Montessori nebo Začít spolu, kde už se dopředu počítá s jinou nežklasickou výukou. Je tam vhodně uspořádaný nábytek, prostor rozčleněný podle účelu. Tohle mívají moc hezky vyřešené v amerických školách. Jsem ve skupině na FB, kde je spousta fotek z jejich primární školy a je až neuvěřitelné, co a jak tam všechno mají. Třeba i to, že v každé třídě je menší neo větší kuchyňská linka, pak čtecí koutek, různé tvary a velikosti stolů, židlí...
Nebo v tom pořadu Jak se dělá dobrá škola byla jedna, kterou postavili teď nově, a byla už stavěná pro jinou než klasickou výuku. Spousta otevřených a propojujících prostor, takže výuka tam pak běžně probíhá částečně ve třídě a částečně třeba na chodbě, kde je dost prostoru a míst na sezení a odložení věcí.
Ale i v úplně klasické třídě se dá pracovat tak, aby to děti bavilo a nebylo to o celodenním sezení v lavicích. A na tom prvním stupni se to už celkem daří a hlavně je to povětšinou i rodiči dobře přijímáno. Jen mnozí z nich stále mají pocit, že "tím hraním se toho nenaučí tolik" a čím jsou děti starší, tím víc tlačí do toho, co ze školy sami znají. A to, co se jim v těch prvních třídách tak líbilo, najednou začnou zpochybňovat a odmítat. A s tím se těžko bojuje.
Předchozí