Ropucho,
"tlačení" asi není správný výraz, ale rozumím, co tím bylo asi myšleno. Když jsi za nás byla jako puberťák nejistá, jiná, hledala ses, nezapadala do stereotypů, bylo to prostě něco, co "se muselo vydržet". Dnes se Ti nabízí poměrně nízkoprahové "řešení" podobných problémů v podobě paradigmatu "můžeš být jiný pohlaví a je to vyřešený". A ta nízkoprahovost je problém, respektive to, že se transgender jakoby nabízí jako zázračný lék na ve skutečnosti naprosto normální pocit, že puberťák sobě nebo někomu přijde divnej, nezapadá, nevěří si, hledá se, hůř se vyrovnává se změnami svého těla atd.