Já trochu zapomněl, že u nás to bylo dost "přirozené" ve smyslu, že syn měl s námi a s učitelem asi první tři roky nácviky různých dovedností předepsaných PPP, ráno před vyučováním. Učil nás, jak číst s okýnkem, atd. Vedle toho manželka jezdila jako doprvod na přepravu vlakem do kroužku koní a díky tomu tam jezdila i dcera ještě předškolní. A to byl prostor jak na popovídání si, tak na tripartitu.

Jednou jsme se tam hodně pohádali, kvůli určitému náznaku šikany, kterou učitel viděl opačně. Ale byl ohromně moudrý, jak byl mladší než mi, zastavil to, počkal až přijde pár neutrálních dětí, vytáhl si je, zeptal se jich, jak to bylo včera doopravdy a pak se nám omluvil.

Vztahy ve škole (pokud rodič chtěl) byly také velmi blízké. I ředitelka se snažila, aby se rodiče navzájem poznali a ráno v pátek byl klub pro rodiče s kafem. Mohli jsme chodit i na ranní komunitu všech tříd, kde se děti předháněly, kdo zazpívá hlasitěji: Červená se line záře, Z ŘEDITELSKÉ KANCELÁŘE ... (škola měla i své mouchy, paní ředitelky byla jedna z nich, pořádná masařka).