Lehátkovým vlakem jsme s rodiči jednou jeli do Jugoslávie.
Jinak jsme jezdili autobusem.
Do Bulharska jsme letěli, to byl můj první a poslední let v životě.
Byly mi dva roky, zvracela jsem do pytlíku a pak dostala od letušky hašlerku.
V tomto si moji rodiče mohli dovolit více, než my s našimi dětmi. A nebo lépe hospodařili. Netuším, jaké byly ceny, ale každopádně jsme jezdívali na dva týdny k moři, což my s našimi dětmi nikoliv.
Přesto dětství svých dětí považuji za barevnější, než bylo to moje.