Hroudo,
já jsem byla leta letoucí "doma" (s úvazky typu deset hodin týdně) - a fakt to nebylo proto, že to na mě "zbylo" - ne vždy to bylo jednoduché, ale určitě jsem si to užívala víc, než chození někam do korporátu. Manžel si zase užívá to chození do práce víc, než popelení se kolem domácnosti. A co? Rovnoprávnost znamená, že ty lidi mají stejná práva, stejné možnosti - nikoliv, že musí dělat stejné věci a mít stejný výsledek.
Já jsem mnohem raději, že jsem problematické děti dostrkala na univerzitu, než kdybych byla ministrině či rektorka a děti mi vychovávaly zásatup chův a institucí. Mámou jsem chtěla být vždycky, údernicí, ministriní, rektorkou nebo kosmonautkou nikdy.

U nás jsem to byla já, kdo jezdili pod stan s cizími horolezci, zatímco manžel se staral o děti - a vím naprosto přesně, co všechno se pod stanem nemusí stát - jako zaprvé nejsem králík, aby musela souložit na každým kroku, za druhé - to partnerství při takovém sportovním výkonu je důležitější a trvanlivější, než nějaké spacákové vzrůšo (nemluvě o tom, že člověk je vyčerpaný, špinavý, obvykle je děsná kosa atd. - jako fakt zrovna ten sex by bylo to poslední, nač mám náladu ))