Moje maminka chodila strašně ráda do práce, domácnost ji vůbec nebavila, ale bohužel táta byl nemocný, měl Bechtěreva a TBC plic, anginu pectoris a 2 těžké infarkty, takže byla donucena se o domácnost starat, když umřela babička. Předtím se starala babička. Maminka ty domácí práce hodně odbývala, nikdy třeba nepekla a nenaučila se pořádně vařit. Já jsem od dětství nikdy nepochyboval o tom, že jsem úplně stejně rovnoprávná jako kluci a nikdy mi nikdo nedával najevo, že se musím naučit vařit a starat se o domácnost a že budu mit nějaké povinnosti jen proto, že jsem žena. Naopak jsem byla směřována k tomu, abych se dobře učila a abych dosáhla nejvyššího možného vzdělání. S mým BM jsme měli domácnost rozdělenou tak napůl, všechny domácí práce jsme dělali oba, kromě žehlení, to jsem dělala jen já, on se zas staral o auto. Jinak nákupy, vaření, úklid, praní, věnování se dětem všecko napůl. Připadalo mi to tak nejen spravedlivé, ale i přirozené. Ani jsme se na tom výslovně nedohodli, vyplynulo to samo od sebe.