Hroudo,
Tvuj titulek je presnej:
"Rovnoprávnost přijde, až ženské přestanou obelhávat samy sebe".

Ale to je desne tezky, v hodne pripadech tak na "hozeni masle".
Nebo na sterilizaci hned po maturite.

Ja mela to "stesti", ze jsem to mela uz jako dite pred ocima a tim padem vedela, ze TOHLE NE!
Otec sobecek - a nijak se to nezakryvalo, i kdyz se o tom nemluvilo. Jen jsem mohla situace pozorovat, takze jsem si uz jako ditko na zacatku zakladky rikala:
"Jestli se nekdy vdam, tak si nikdy nevezmu nekoho takovyho, jako je muj tata."
"Vzdycky jsem si o svym zivote rozhodoval sam"
je cast SMSky, co mi poslal jeste pred rokem a pul. Jsem si jen pomyslela "no to pro me neni nic novyho, to ja vim, k tomu patri i dovetek "" bez ohledu na ostatni""".
Manzela jsem si pak mohla vybrat, otce...
No jo, no.
To je jen moje zkusenost ale je i reprezentativni...


Ale pro jiny zensky - videt zretelne, jak to ve spolecnosti funguje je strasne tezky, kdyz v ni zijes.
Kdyz ja pred vice jak 30 lety prisla do Nemecka a tady narazila na tema "emancipace", hloupe a povysene jsem se vysmivala, ze neco takovyho nepotrebuji, ze jsem emancipovana a i zvyhodnena, jako zenska.
Po zjisteni historie pravnich norem tady mi spadla brada, v CSSR byly zensky pravne "diky" 1948 chlapum rovny.
Ale spolecensky bylo porad "deti a domacnost" jsou zalezitosti zeny, ja jsem chlap, ja zivim rodinu...
No zname to prece vsichni, ne?
A i v covidove dobe se ukazalo, ze to je furt to samy!
I tady!

Mmch, v Cechach se nepocita spolecnej duchod?
Tady jo, dani se rodinnej prijem, pri rozvodu se duchod rozpocita za leta manzelstvi na oba.