Pokud se budeme bavit o rovnoprávnosti, musíme vzít v potaz, že každý člověk má o svém životě jinou představu a co je pro někoho nepředstavitelné, pro jiného je naprosto v pořádku. Ano, můžu si myslet, že paní z článku je tak trochu hloupá a nechává muže v pozici silnějšího a snaží se nevidět, že je to ona, kdo tahá za kratší konec. Ale v reálu si umím představit, že ona je se svou situací vlastně spokojená, jen by ještě ráda aspoň trochu toho obdivu...
takže ano, určitě bojujme za společné zdanění manželů, že férové platy na nedostatečně ohodnocených pozicích, tam je prostoru dost... Ano, bojujme za rovnoprávnost ve vztazích jako matky - vychovávejme děti ve vědomí, že si mohou svou roli volit samy, že záleží na jejich volbě, že mají stejná práva bez ohledu na pohlaví...
ale nepropadejme představám, že je v našich kompetencích diktovat jiným dospělým lidem co mají chtít, jak se mají cítit a jak mají žít...