" ona žárlí na spoluspáče ve stanu"

já ti ani nevím, jestli opravdu žárlí... spíš mi přišlo, že to byla taková výraznější věc v tom vztahu, kdy ona sama si musela najít svou pozici a ujasnit si, jak moc opravdu žárlí - takové to na první dobrou žárlím, ale vlastně když se zamyslím, tak zase tak moc ne... a srovnala jsem se s tím a mám už vyřešeno... prostě jen jedno úskalí, kterým si prošla a zaznamenala...

jinak u nás třeba táta dostal nabídku k práci v libyi, ve chvíli, kdy měli doma jedno ani ne pětileté dítě a čerstvé novorozeně... nezaváhal ani na okamžik, jen to doma mámě oznámil... a ani ona neměla prý ani na chvilku nápad, že by mu to zatrhla - oba to vnímali jako něco absolutně úžasného, nabídka, co přijde jednou za život... já pak četla deník, co si tam psal a ten jeho vnitřní boj byl vlastně úplně krásný, nejhezčí vyznání lásky k mámě i nám, dětem přitom navenek taky mohl vypadat jako sobec... my tedy za ním pak dojely taky, ale až později a když to podepisoval, nebyla ta možnost vůbec na stole...