Aleno, já ten dvojí metr zvenku vnímám silně.

Za covidu jsem o půlku práce přišla, po prvních cca 14 dnech, kdy jsem byla i tak imrvére v práci (management ve zdravotnictví) a muž po tu dobu dělal z domu, na mě padla na víc než rok celá domácí covidová škola mých tří dětí. A když jsem po roce s jazykem na vestě doběhla na poslední chvíli s daňovým přiznáním, tak mi úřednice finančáku jemně připomněla, že muž nemá podané kontrolní hlášení. Ale že je to jasný, že toho má moc, protože se stará o tři děti.

No byl s nima před tím rokem čtrnáct dní doma a řek to tenkrát do telefonu úřednici FÚ. A ta si takovou raritu po roce pamatovala a pořád ještě to platilo pro ni jako omluvenka, že nemá hotový papíry.

Můj muž je poměrně aktivní otec, má tuhle pověst na malém městě všude, je to děsnej hrdina. I když děti a jejich školy, zájmy, diety, doktory, narozky, hadry, boty, léky atd. řeším hlavně já. On jenom přelejzá limity aktivity běžných chlapů. Je to vlastně děsně srandovní.