Magrato,
já právě nevím, kdo z nás toho má naloženo víc.... momentální situace - já jsem se vrátila z práce o půlnoci (dělám směny), dneska jedu lyžovat - zrovna si s manželem (který vstával a odjel do práce dřív než jsem já vstala) textujeme, co uděláme s večeří - můžu uvařit já, až přijedu z hor, nebo on až přijede z práce - podle toho, kdo prostě přijede dřív. A já mám na starosti hospodářství - večerní krmení, zavírání atd., takže vařit bude asi manžel (včera musel obstarat hospodářství, protože jsem byla v práci - ale v lednici byl guláš z pondělka)... prostě děláme to, co je POTŘEBA. A ta situace se pořád mění... jiná byla, když jsme měli dvě mimina, zase jiná, když děti dorostly do školního věku, jiná, když nám v sedmé třídě skončili v domškole, jiná když jsme v domškole měli středoškoláky - a jiná je teď, když jsou oba na univerzitě v sousedním městě... ale manžel asi nikdy nepral prádlo a já jsem nikdy nesmontovávala nábytek a neřešila věci kolem počítačů... prostě tohle jsou věci, které s radostí přenecháváme tomu druhému )
S mý lezením - manžel ty moje horolezce zná, známe se jako rodiny, trávili jsme spolu spoustu času i mimo lezení - oslavy, silvestry, pobyty na horách. I třeba výlety typu že jsme se dělili napříč rodinami - někdo šel lézt, někdo se ráchat k řece s dětmi... akorát na manžela občas koukali divně - když někam přišel jeden chlap, třeba s třema ženskejma a větším počtem dětí )) A ne, můj manžel o lezení nestojí, stejně jako o to nestojí většina těch "manželek"....