Já jsem vaření nenáviděla. Musely jsme mít zástěry a šátky na hlavě, aby něm nelezly vlasy ven, vypadaly jsme v tom jak debilové. Učitelka byla nebetyčné kráva, co nás takhle vymodene posílala do obchodu nakoupit, já se tak styděla! V té době jsem ještě trpěla nechutenstvím, takže to, že jsme musely nakonec sníst to, co jsme uklohnily, bylo pro mě za trest. Jednou se mi podařilo vyklopit hrnec špaget do dřezu, nějak jsem se netrefila na cedník a učitelka se mohla zvencnout. Nakonec jsem do vaření přestala chodit, nikdo to na mě nepráskl a učitelka byla tak blbá, že si toho za celé pololetí nevšimla. A to jsem byla jinak vzorná a poslušná žákyně, z toho je vidět, jak jsem byla zoufalá.