My měly vaření v sedmé třídě, v osmičce šití. V šití jsme se ale nic nenaučily, stroj tam nebyl, učily jsme se šít trošku v ruce, zašívat ponožky , to už jsem uměla, a vyšívat na kanavě, to mě nebavilo. Vaření v sedmičce taky nebylo moc praktické, nakonec jsme vařily asi pětkrát za rok , polévku a jídlo. Párkrát jsme dělaly pomazánky.
Já nějaká jídla uměla z dětství, když mi bylo devět byla mamka hodně dlouhou dobu v nemocnici po klinické smrti a byli jsme doma jen s taťkou, který ale normálně chodil do práce. na víkend jezdila babička a vždycky mi napsala do sešitu nějaký recept , který bych mohla uvařit, a já se ho pak poctivě učila nazpaměť, abych nic nevynechala . Takže, nakrájet cibulku, rozpustit sádlo, cibulku osmahnout, předtím nakrájet maso, orestovat, zaprášit moukou...
. Docela jsem si vaření zprotivila
, radši jsem se učila žehlit a prát. Ve škole mě to pak taky nebavilo, a bylo nás tam hodně, kdo nebyl aktivní, tak toho moc nedělal.