Fascinuje mne rétorika soudů u několika kauz sexuálního zneužívání dětí, které v posledních dnech a týdnech proběhly médii.
Tresty pod minimální hranicí, popř. podmínky a zdůvodňování, že pachatel je bezúhonný a žil příkladným životem, ani pokutu za špatné parkování nedostal. Že u toho bezúhonného života pět let znásilňoval vlastní dceru nebo deset let soustavně pohlavně zneužíval děti v oddíle, to se jaksi nepočítá
To je skvělá logika. Takže když budu pět let soustavně páchat daňové delikty, nebo si zvolím třeba kariéru nájemného vraha, bude polehčující okolností, že VEDLE TOHO DLOUHODOBÉHO PÁCHÁNÍ TRESTNÝCH ČINŮ jsem bezúhonný člověk. Řídím podle předpisů, tak všechno dobrý!