Osobně mám teda zkušenost, že stejně si člověk musí pomoci především sám. Jo, může někdo podat na chvíli pomocnou ruku, aby se člověk nějak sebral, ale vždycky záleží na člověku samotném, aby si nějak poradil. To je základ. Takže člověk musí prostě být silný.
Zároveň by ale měl být i milosrdný. K ostatním i k sobě. Odpustit slabost, nedokonalost. Občas pomazlit, pohýčkat. Zase vůči sobě i vůči ostatním živým tvorům, lidi nevyjímaje.

Každý je někdy smutný, nejistý, bezradný. V tom jsme na jedné lodi. Některé věci ale třeba ani vyřešit nejdou. Tak proč si nezazuřit, nezaplakat, nezakřičet. Je hodně věcí a činností, které pomohou v okamžicích temné nicoty.
Každý se někdy cítí jako sračka, každý se někdy jako sračka zachová. Ale málokdo opravdová sračka je.