když se naši stěhovali, naštěstí jen v rámci domu z bytu do bytu, vyhodili jsme neskutečné množství věcí, ovšem pořád zůstala dílna, dva sklepy, garáž... po maminčině smrti jsme vynosily opět spoustu věcí, zaplnily jsme několik kontejnerů na textil... táta (zpola žertem) říkává, že nám vůbec nezávidí, až budeme likvidovat domácnost i po něm... ano, spousta věcí se prostě vyhodí, ale je tam i hodně starého skla, jídelní souprava z prababiččiny svatební výbavy, věci, co asi mají cenu finanční, ale především "je jich škoda"...
stejně jako zůstaly nějaké šperky, jsou krásné, škoda je nechat roztavit, ale nikdo z nás není ten typ, abychom je nosily... a i kdybychom je nechali předělat, stejně bychom je nenosily... prodat to je taky asi o ničem, ta finanční hodnota za materiál nebude valná, navíc nevím, jestli bych dokázala "prodat maminčin prstýnek" teď jsem ráda, že to táta neřeší a prostě jsou u něj, co bude potom, vůbec nedokážu domýšlet...
btw vůbec nevím, co pak třeba s tátovou zbraní, je krásná, vím, že je to nějaká speciální, neobvyklá, skoro si někdy říkám, jestli si kvůli ní nakonec neudělám zbroják