Když byly děti malé, nekompromisně jsem jim provlíkala rukavice do bund nebo kombinéz, většinou se praly a sušily dva v jednom nebo alespoň držely pohromadě tou šňůrou. Čepice byla vždycky jedna oblíbená, nebo si to nepamatuju. Já a manžel dodnes kožené rukavice v kabelce - kapse od kabátu, šály přes tyčku která je součástí věšáku. A pak když děti vyrostly, tak jsme měli proutěný košík a tam byly takové ty obyčejné univelikost rukavice v černé barvě, nebo občas možná jiné. Ale ty černé si člověk prostě dvě vzal a nemusel nad tím dumat. Když jich povážlivě ubylo, patery jsem dokoupila (ale to bylo v řádu let). Teď jsou tak troje v šuplíku ve verandě, minulý týden jsem lovila na zahradu. Lyžařské věci měl/má každý u helmy - děti kukly a čepici s bambulí, já a manžel šátek a tunel, čepice jinak moc nenosíme.