Nakonec to dopadlo tak, že největším dárkem byl Štědrý den sám. Jak se to sypalo a neklapalo před svátky, nakonec jsme s manželem byli poprvé na štědrý večer sami. Po 34 letech manželství a předtím tři roky chození. Napřed jsme byli u rodičů, pak vždy alespoň s nějakými dětmi, prarodiči, vnoučaty, sourozenci, kamarády, kteří to potřebovali. S dětmi jsme byli domluveni, že plnohodnotný štědrý večer se všemi rodinnými tradicemi uděláme 25., ráno 24. 12. se mne manžel ptal, jestli chci strávit i 24.12. jako štědrý večer, nebo jestli v oknech, kdy půjde elektrika jen vše nachystáme na 25.12. Jsem ráda, že jsme ten večer nic "neodflákli", fakt jsme si jej moc užili. Pod stromečkem dvě malé krabičky - já jsem dostala brož, potrpím si na ně, manžel sadu CD a DVD Stounů, krb, svíčky, kompletně prostřený stůl, slavnostní oblečení, poslední vánoční CD Tarji místo klasických koled... 25. jsme měli další štědrý večer s mnohem složitějším menu, obvyklými zmatky, přenášením nábytku, abychom se všichni vešli k jednomu stolu, hromadou dárků, která vytékala zpod stromku, záchranou stromku před dětmi a kočkami, psy přejezenými jak z toho, co kde uzmuli tak z toho, jak jim pořád někdo podstrojoval, užaslýma dětskýma očima, hromadou nádobí, papírů a bince, s novou štědrovečerní pohádkou - to bylo taky báječné, zase jinak. Pak teda následovala manželova noční u čerpadla, jak začalo pršet, měli jsme vodu ve sklepě a nový kotel v ohrožení ale vše dobře dopadlo. Včera na oběd a do pozdního večera jsme byli úplně komplet jen bez babiček, ty se zalekly řádících bacilů a domluvili jme se na pozvolných postupných návštěvách. Včerejšek by se dal charakterizovat jako "jedli, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli"