Čumčo, já jsem se rozhodla reagovat slušností, pozdravit

ale jinak nic, žádná vstřícnost, takže vlastně totéž, dokonce se nejmladší jednou ptal, jestli nejsem stejná. Ne, nejsem, pozdravím, udělám vlastně ten první krok, otevřu tu možnost, navíc nejsem ta, kdo s tím nesmyslem začal.
Ale je to hodně náročný
Od velikonoc do půlky září, do listopadu možná deset vět a teď jako by se nic nestalo.

Akorát ta komunikace je jak mezi cizími, bohužel. Jen nutné věci, nic osobního.
Vlastně jsem se odstřihla, jak jen to jde vzhledem k bydlení.