Yuki, víš, co mě vždycky zajímalo? Jak je tomu manipulátorovi, který začal takové dusno

Podle mě je mu asi podobně, ale stejně v tom jede dál...a jak je mu taky blbě, dává to dítěti za vinu, ačkoli tu dusnou atmosféru sám přivedl na svět...

Před lety něco podobného rozehrála tchýně, viděla jsem po nějaké době svého manžela, jak trpí jak zvíře...tak jsem jim to rozetla, manžel na mě koukal jako na přízrak. Zeptala jsem se tchýně, jaký má problém a co se vlastně stalo...Vůbec nedokázala říct, co jí vlastně vadí. Ona vůbec nepředpokládala, že by si někdo dovolil to dusno prolomit. Proto z ní každé slovo lezlo jako z chlupaté deky...

Byla zvyklá na to, že to bude držet x týdnů, nebrat telefony, případně je vytípávat, ignorovat osobní kontakt, a potom milostivě dusno rozpustí a bude se chovat jako obvykle. Byla v tom vždycky taková blahosklonnost toho, kdo šéfuje té situaci, toho, kdo rozhoduje o tom, kdy bude konec.