Čumčo, ono ve velké míře záleží taky na tom, jestli jde o naučený vzorec nebo přirozený... V tom prvním případě to zafunguje jak píšeš, agresor je vyveden z míry, že jeho vzorec náhle nefunguje, něco je jinak, může se i do budoucna poučit... Ale pokud jde o přirozené jednání, pak na tom ani konfrontace nic nezmění, ten agresor má pocit, že je v právu a konfrontaci považuje za neopodstatněný útok... To dělá má starší sestra, jakmile se jí něco nelíbí, stáhne se a třeba přestane komunikovat, nechce si nic vyříkat, když už nechce být "uražená", zamete to pod koberec a dělá jakoby nic... Se mnou téměř nemluvila několik let a nebylo jak to utnout, než přistoupit na "nic se nestalo", což zase nedělá dobře mně... Přitom šlo o hloupost, kdy si špatně vysvětlila mou poznámku (a ani nešlo o můj "humor", prostě jsem projevila starost o ni), kdyby byla ochotná o tom mluvit, vysvětlily bychom si to, takhle to jen řekla druhé sestře (po pár měsících), jinak bych ani netušila, co se děje... a teď mezi námi vládne křehké příměří, kdy si dávám pozor na pusu, hlídám, aby nedošlo na žádné nevhodné téma - je to náročné, ale mám ji ráda a potřebuju, aby věděla, že tu jsem pro ni, kdyby něco...