Tatramelko, z velké časti to znám. Máma jak už žije v baráku sama, tak má svůj klid a pořádek a když tam vpadnou naše tři děti a všude se válí věci a tašky, tak říká, že to chápe, že toho máme moc, ale nárůstá v ní napětí. Nelpí sice na hrníčkách na stole, ale připomínky k chování u stolu má. Největší připomínky ale má k "té vaší výchově" - "podívej se jak je drzá a jak odmlouvá a neposlouchá, počkej, ono se vám to jednou vrátí". Také předem melduju děti, že babička je na některé věci citlivá, v čem se mají krotit ap. A u ní, je peskuju mnohem víc než obvykle, aby byl klid. I manžela ptrudím víc, protože na něj taky nasazuje, jako by byl děcko. Sama jsem si to uvědomila, tohle svoje podléhání, ale když jsme u ní, tak to špatně kontroluji. Neuvědomuju si, že by to dřív bylo takové peklo, ale to jsme neměli děti, nebo jsme jich měli míň a dcera se tak moc svérazně neprojevovala.