Přidat odpověď
::tak utect s nevhodneho vztahu bylo mozna v CR jednodussi nez jinde v Evrope.
Ono to bylo v Rakouském (ABGB - Všeobecný občanský zákonník od 1811-1950 cca) a předtím v českém zemském právu, že manželka měla u nás svůj vlastní majetek oddělený od manžela, například u bývalých vdov to mohlo být významné a pouze platila prohlášením vyvratitelná domněnka, že muž spravuje manželčin majetek. A věno se vracelo rodičům nebo manželce, pokud manželství zaniklo z viny muže.
Vůbec byly u nás v historii výrázně lepší poměry pro ženy, než třeba v anglosaských zemích. A přitom z katolického hlediska stále platila nerozlučnost manželského svazku.
Ale na druhou stranu, moje prababička se kolem WW1 rozvedla v Berlíně se svým manželem, který byl pijan a karbaník (a obchodní zástupce Škodových závodů) a soud ji přiřkl velký byt, který jim patřil a výchovu dvou synů. Děda vždy vyprávěl příhody, co dělali s bráchou. Třeba jak ho jeho brácha posadil v nedělních šatičkách pod necky v kuchyni a vypustil je na něj. Nebo jak rozstříhali polštář a sypali peří z okna, jako že sněží. Prababička měla obchodní školu a vedla účetní knihy firmám.
Na výchově dědy se pak podíleli příbuzní i podnájemníci. Často Rusové, Slovani u Slovanů, po WW1 se leninské Rusko sblížilo s Výmarskou republikou. A dědu třeba naučili moc dobře šachy. Ale do školy chodil chvíli v Čechách u příbuzných, chvíli v Něměcku, takže se toho moc nenaučil.
Děda vyprávěl, jak ho jeden z těch ruských inženýrů bral na fotbal každou sobotu. A nosil s sebou foťák. Ale prý nefotil ten fotbal, ale blízké letiště za stadionem.
Předchozí