Přidat odpověď
Dobře, tak "dírky, by molekula prošla" :)
Nechápu, ty motivace prostě nechápu. Asi fakt, ja říkáš, součást systematického poškozování, cokoli se hodí.
Hele, pro mě třeba byla strašně palčivá zdánlivá úplná pitomost - vytrvalé odmítání koupit mi podprsenku. Musela jsem dost dlouho v pubertě chodit bez podprsenky, prostě jsem žádnou neměla (a svoje peníze na ni taky ne), trapnost, výsměch kluků, protože jsem měla velká prsa a přes trička to bylo strašně vidět, a ponižování se před matkou a ubrečené prošení, abych směla dostat podprsenku, a choulení ramen, abych ta prsa trochu schovala, s okamžitou herdou "narovnej se"... a taky nevim, prostě představit si tu motivaci fakt nejde. Teda zpětně, možná, od doby, co vím (hlavně od manžela), jakou slast jí navozuje můj pláč a jak se u toho začne prý smát rozkoší (já to nevidim, protože mám v tu chvíli co děatsama se sebou), tak možná proto, tehdy, že ji rajcoval ten pláč, ale prostě fakt nevim. Jasně, zvenčí "taková blbost" - ale já se dodneška mám velký problém narovnat tak, aby byl vidět profil hrudníku a bylo vidět, že mám prsa. Je to prostě všecko hrozně divný a rozumově to moc chpat nedokážu ani teď.
Předchozí