Angrešte, promiň. Motivace je jasná, tvoje zoufalství. Pro mě je tohle existence čirého zla. Promiň, jinak to nedokážu cítit.
Ještě u toho pocitu moci, no já mám leckdy razanci pneumatického kladiva. I tím , že tyhle vztahový věci a dynamiky nějak vidím celkem zřetelně. (Jo, počítám s tím, že se pletu.) Zase ale respektuju rozhodnutí. Někdy s hrůzou, že bude průser a bojím se. Ale nemám pocit nějakého nevěku, a vlastně ani pocit, že by mi měl být nějak někdo vděčný a podobně. Asi se sama hlídám, sám sobě policajtem. Bohužel veškeré moje instikty zcela selhaly u dcery. Byla bych asi bývala byla fajn máma, jenom jinému děcku. Takže jo, učitelka a matka v mnoha směrech úplně na h**no. Pardon. To není vydiraci taktika, jen konstatování k té jedné lince, která se tu odvíjí.