Angrešt , že bych to sepsala?
Ctu zrovna ted Morovou ránu od Betty MacDonald a směju se tu nahlas při jejím popisu rodinných historek. Kdybych kromě událostí s mámou přidala do rukopisu zážitky s další členem naši rodiny, který měl také vážnou psych diagnózu, tak bych Betty mohla konkurovat.
A co se týká pomoci dětem, kteří mají psych nemocné rodiče ..Asi kolem 40, to mama ještě žila, jsem od její lékařky dostala dvě brožury pro děti, název něco jako : Maminka je nemocna, aneb pomoc pro děti nemocných rodičů.. nebo tak nějak. Mám je někde doma. A když jsem tam četla, co můžu jako dítě prožívat, tak jsem si to v těch 40 pěkně obrečela. Ale pisu to proto, ze nějaká taková pomoc je.. jakože si dite může něco přečíst, haha.. no, kdoví, zda s nimi někdo mluví. To bylo na tom nejhorší, že se mnou o tom nikdo nemluvil, nevěděla jsem, co se děje, zda je tohle normální, a co může přijít.