Rose, nevím, jestli je tohle zrovna sněhová vločka. Měli jsme podobného kolegu s autismem. Ale u nás si můžem chodit, jak chcem, jen někdy někam je třeba se dostavit. A to pak jako důvod uvedl, že se mu nechtělo vstávat. Jindy, když měl něco udělat odpoledne, odešel s tím, že jde do posilky, že ho čeká trenér. Taky si nesedal ke stolu na židli, ale asi jako děti ve školce na kolena na zem a telefon si položil na židli a s tím celým zajel pod stůl jako do domečku. Akorát že mu bylo třicet. Ale mně by to nevadilo, já bych si ho na místě kolegyně nechala, pokusy mu vycházely víceméně na první dobrou a to ostatní je celkem podružné.