Ropucho, pokud jsem jezdívala na poznávací zájezdy mezi 40-50 lety, kdy jsem se cítila úplně fit a na svoje poměry plná energie, tak mi nevadil organizovaný zájezd, pokud byl dobře vedený tj. že nám ukázali zajímavé věci a uměli o nich zajímavě povídat, ale též nás nasměrovali na levnou restauraci, kde se dalo dobře najíst, kavárnu s dobrou kávou nebo čisté veřejné záchodky. Vydržela jsem tehdy prospat cestu v autobuse, umýt se na benzínce, jíst řízky s chlebem z krabice a zapíjet to vodou načerpanou na wc a pak zaplatit 20€ za vstup do nějaké zajímavé památky či galerie. Celý den chodit po městě a večer nasednout do autobusu a strávit v něm i druhou noc. Chtěla jsem toho hodně vidět, protože se otevřely hranice a děti už trošku vyrostly, tak mi nebylo blbé je nechat pár dní tatínkovi, který o tyto zájezdy nestál a zajet si s kamarádkou do Benátek, do Florencie, do Londýna, na zámky Ludvíka Bavorského, do Vilniusu, do Varšavy, do Salzburku, do Paříže... a vyvrcholilo to mým týdenním zájezdem do New Yorku . To byl můj poslední poznávací zahraniční zájezd v r. 2012.
Zároveň mě ale bavilo ubytovat se v nějaké turistické chatě na horách v Česku nebo na Slovensku a chodit na túry, to miloval BM a dětem se to taky líbilo. Dokonce já absolutní nesportovec byla na dvou dovolených na kolech, na Šumavě a v České Kanadě. A mezitím pár váleček u moře s BM i dětmi, Itálie, Španělsko, Chorvatsko, Rhodos. Mně se líbí každý typ dovolené, pokud to není příliš namáhavé a pokud je co si prohlížet, čím se kochat a je na to dostatek času. K tomu čisté ubytování se sprchou a WC na pokoji a dobré a dostatečné jídlo. Samozřejmě musím mít dobrou kamarádku s sebou a pak to nemá chybu.