Po revoluci jsem sebrala "věno", co mi na něj chudák babička škudlila celý život, a pořídila si odjezd do Anglie. Na rok. Naučila jsem se anglicky a žiju z toho celý život... Doufám, že i babička tam hoře uznává, že to bylo dobré rozhodnutí.

V devadesátých letech jsem šla k soukromé zubařce a vrazila spoustu peněz do zubů - po třiceti letech zuby, které dělala ona pořád DRŽÍ!!!

Další "drahá věc" bylo oželení kariéry a to, že jsem vzala děti ze školy do domácího vzdělávání. Toho jsem nelitovala nikdy.

Z drobností - pořídila jsem si "nové" lyže - ale ty nebyly drahé, jsou to z výprodeje z půjčovny. Za benzín do rezortu a oběd s dítětem (které tam poblíž bydlí) jsem dala víc než za ty lyže... jsou kratší a lehčí, než co jsem měla před tím, a jsou doporučené na můj styl ježdění (terény, off pisty, boule), takže se mi lépe ovládají a podle mě i méně namáhají má stará kolena.