Vítr z hor, podle mě je to spíš záležitost osobního přístupu každého jednotlivce.
U mých vlastních dětí a mladých lidí v mém okolí jsou motivace ke studiu různé, neexistuje nějaký paušální přístup.
Někdo volí pragmaticky, někdo vůbec ne.
A pragmatičnost směřuje spíš k tomu, jak se uplatní, kolik mají šanci vydělat, mohou-li si sami určovat pracovní režim, mohou-li pracovat z domova nebo ze zahraničí, než k důchodu. O důchodu jsem nezaznamenala, že by někdo hluboce přemýšlel.