Já teda nejsem asi úplně správnej vzorek na tuhle debatu, protože nejsem trvale online, nechodím na hromadné akce, které se domlouvají někde ve skupině a kamarády jsem si kolem sebe postupem času vytřídila na lidi, kteří dávají zpětnou vazbu a komunikují. Nicméně odjakživa nesnáším nedochvilnost a takový to, jak kdysi řekl tuším Nárožný, když si bližní můj myslí, že jeho čas je důležitější než ten můj, takže vše nechává vyhnít na poslední chvíli. Myslím, že v tom hodně velkou roli hrajou mobily a sítě obecně. Všichni tak nějak počítají s tím, že času dost a všechno se dá na poslední chvíli změnit. Zařídí to někdo jinej, nebo si nechám zadní vrátka na jinej, lepší program, kterej mi přistane hodinu před tím původně domluveným, vše otevřeno, se uvidí. S úkolem ať poradí někdo jinej, vždyť vidím, že ve skupině si to zobrazilo 15 lidí, proč bych měla já. Chybí mi takový to "face to face", co je domluveno, to platí. Dodneška jsem schopná si jasně domluvit akci dlouho dopředu a pak tam prostě jsem a nejsem jedině, kdybych umřela. Lidi vzájemně zlhostejněli, čest výjimkám.
Jinak ano, všímám si toho, ale spíš co mi kdo poví v rámci rodiny nebo kamarádů, co maj svoje zkušenosti s jinýma lidma, protože já osobně tyhle lidi kolem sebe nemám.