Federiko, to teď po mě asi chtěla dcera, neřekla to tedy výslovně, ale děsně mi vyprávěla, jak je "nespravedlivé", že bude mít asi jedinou dvojku z fyziky. Jenže ona ani ten průměr na jedničku nemá, když se dala vyzkoušet, dostala taky dvojku (tvrdila tedy, že jí dával pořád těžší a těžší otázky, až nějakou nevěděla), pak si vykňučela ještě jedno zkoušení a to sama uznává, že se jí nepovedlo (ptal se jí na starší látku, kterou si samozřejmě nepamatovala). Co bych na tom asi tak měla jít vyjednávat, připadala bych si jak debil. Řekla jsem jí, že jestli chce, tak tu známku můžu po vysvědčení rozporovat, ale že při komisionálním zkoušení to skoro jistě na jedničku nedá, tak jestli jí to stojí za to. Prý ne. Ale ještě stejně doufá, třídní učitelka slíbila, že se přimluví, když ji našla plačící v šatně. Tak uvidíme, jestli si něco vybrečela. Třídní učitelka s fyzikářem velmi kamarádí přes sport a dcera má obavu, že fyzikář asi neví, jaká je ona sportovkyně a že kdyby to věděl, tak by jí tu jedničku dal, ale že jí nemá rád